neboli Extraokulární Vidění neboli EOV
Rozvoj v souladu s naší podstatou
Pro začátek je třeba říct, že dnes je u nás EOV známé jako metoda z Mexika ( o tom zde ), nikoliv jako prostě fenomén vidění bez očí.
A je třeba říct, že používáme tuto metodu, vyrostly jsme v ní, ale nezůstaly jsme jen u ní.
Známe jiné metody, které pracují s tím samým. A není jedna lepší, než druhá. Jsou jiné. Jiné v přístupu, v obsahu, v prioritách. A vždy se nejdřív bavíme se zájemci, případně s rodinou, o tom, co oni očekávají, co potřebují a jaké jsou jejich priority a možnosti.
A o čem to u nás je?
Člověk je komplexní bytost a má o hodně víc možností vnímání, než běžně užívaných 5 smyslů.
V různých zdrojích jsou uvedena procenta, kolik člověk vnímá. Pravděpodobně běžně zpracovává pouhých 0,005% toho, co jeho systém vnímá. A z těch 0,005% je 85% přijímáno zrakem.
Zatemnění očí vede k tomu, že rozum přijde o 85% svých zdrojů. A na to reaguje.
V ideálním případě si prostě najde jinou cestu. Sáhne k jiným zdrojům. U dětí vytvoří obraz, vizuální vjem. Čím jsme starší, tím víc je to "já vím" a míň "já vidím". Obojí je ale v pořádku. A i dospělý člověk může vidět s maskou a často vidí.
Smyslem práce s maskou (extraokulární vidění - EOV, infovision, intuitivní vidění, direct vision...) tedy není pobíhat po světě s maskou na očích a udivovat kolemjdoucí, nýbrž smyslem je aktivovat a zvědomit jiné možnosti a zdroje vnímání. Což má spoustu benefitů samo o sobě.
Vedlejším produktem tohoto procesu je, že člověk lépe pozná sám sebe, zpracuje si své strachy, zvládá lépe to, čemu běžně říkáme problémy, navýší kapacitu, rozšíří vnímání, zlepší porozumění sobě i druhým, zlepší vztahy, získá důvěru v sebe, v ostatní, v život...s tím přichází zlepšení komunikace, schopnosti učit se, zodpovědnost k sobě, druhým a planetě, samostatnost...
Práce s maskou jako terapeutický nástroj má další dva důležité aspekty:
1) vidíme, jak dítě nebo dospělý reaguje, jak je vitální, zda se nezalekne a prostě si hledá jinou cestu, či zda se vzdává, bojí se chybovat, jak moc o sobě pochybuje atd
2) Aby si člověk (dítě i dospělý) mohl najít "jiný kanál", musí ho mít přístupný. Tzn. musí tam být "přítomný". Pro sebe si to pojmenováváme "obývá sám sebe". Tedy jde o to, bydlet dobře ve svém těle, v celém svém systému (duše, mysl, tělo). Pokud si člověk nenajde jiný kanál, jiný zdroj, dítě se tzv. nerozkouká, znamená to, že někde v sobě není dobře přítomný. Důvody mohou být různé. Nejčastěji je to:
Trauma, nezpracované bolesti - člověk někde v sobě není přítomný, protože tam to bolí.
Rozum - člověk je příliš rozumový, nevnímá dobře své tělo, sám sebe, zpravidla proto, že se v rozumu cítí bezpečněji (z jakéhokoliv důvodu).
V každém případě je to známka, že je potřeba pracovat s celkovým nastavením a dobře se v sobě zabydlet. Což může znamenat ošetřit bolesti na duši, uvolnit emoce, zpracovat trauma... Ale také se podívat na příklad na to, zda člověk žije svoji lateralitu, tedy zda je pravák nebo levák a zda tak skutečně funguje.
Tady podle situace a možností konkrétního člověka nebo rodiny volíme nástroje a cesty, případně i nasměrujeme jinam (to zrovna v případě "podezření" na nesprávnou lateralitu)
Jedním z nástrojů pomoci jsou podvědomé obrazy, které vychází z mexické metodiky EOV.
Vnitřní obrazy, představy.
Podle toho, co a jak dítě vidí ve své představě, lze pomoci rodičům dítěti lépe porozumět. Rodiče mohou pochopit své děti a pomoct jim. Rodiče lze nasměrovat, co jejich dítě potřebuje pro svůj nejlepší rozvoj, co a jak vlastně dítě vnímá, kde mu ubrat, kde přidat.. atd. Ale s dětmi má toto smysl dělat pouze tehdy, když jsou rodiče ochotní a schopní případně něco měnit a s výstupy aktivně pracovat.
Dospělí zas mohou díky těmto obrazům pochopit své vlastní programy a pracovat s nimi podle doporučení od nás nebo dle svého uvážení.
Obrazů je celkem 10, ne vždy je potřeba projít všemi deseti. Opět záleží na konkrétní situaci.
Některé z dalších nástrojů, které používáme, najdete zde
Pro koho je práce s maskou vhodná:
Pro každého, kdo na sobě chce pracovat. V případě dětí je třeba, aby měly podporu rodičů.
Jak začít?
Kdykoliv, po domluvě.
Máte na výběr individuální práci, tedy něco jako kurz nebo kroužek, kde frekvence je ideálně jedna lekce za týden.
Nebo se můžeme domluvit na setkáváních podle možností a potřeb ať už individuálně nebo s celou rodinou.
A nebo můžete přijet na některý víkendový nebo prázdninový seminář či kurz.
Každá z variant má něco, co jiná ne.
Co vás to bude stát?
Kromě ceny v penězích, kterou máme stanovenou, ale která je zároveň otevřená k domluvě - neexistuje, že by někdo nemohl kurz dopřát svému dítěti jen proto, že by na něj neměl - budete dostávat úkoly. Nejde zpravidla o činnosti "navíc". Jen některé věci budete dělat "jinak". A to proto, aby vaše úsilí vůbec mělo smysl. Aby se "jiné vnímání" stalo součástí vašeho života.
